„Užíváme si každý okamžik“ – Víťa Válka o digitálním nomádství.

Víťa Válka s celou svou rodinou několikrát do roka vyráží napříč Evropou a přitom nomádí ze svého karavanu. Funguje jako grafický designér na volné noze, který je často zvaný na různé druhy přednášek a setkání týkající se online podnikání a digitálního nomádství.

Začátkem roku 2016 jsem byla na přednášce, na které byl i Víťa. Ten den jsem začala  objevovat možnosti online světa. Celou noc jsem z toho nespala. Byla jsem rozhodnutá jít do toho, ale nevěděla jsem, kde mam začít.

Víťa se svou rodinou na cestách.
Víťa se svou rodinou na cestách.

Druhý den jsem Víťovi  poslala žádost o přátelství  spolu se soukromou zprávou:

Ahoj Víto, děkuji za přijetí. Byla jsem na tvé přednášce  v Praze a výborné! Inspiroval jsi mě a vlastně vůbec i celé setkání. Mým cílem je Chorvatsko, mám to tam strašně ráda a tak hledám způsoby a cestičky, jak tam být, aniž bych dělala barmanku za pár drobných. Zatím dokončuji VŠ a pracuji v korporátu. Takže s online životem zkušenosti nemám a o to to je vetší výzva. Víťo, chtěla jsem se zeptat, zda by jsi mi mohl dát ještě  nějakou VIP radu, jak/kde s čím ideálně začít…cením si všeho. Děkuji a přeji fajn den.

Ještě ten den mi přišla odpověď.

Čau, jestli teď deláš v korporátu, tak ze všeho nejdřív nasbírej nejaký peníze jako finanční polštář. Profíci tomu říkají „fuck off money“, které tvůj mozek stimuluji do pozice, že můžeš z jobu odejít, můžeš si dovolit hledat jiné místo, můžeš si vyzkoušet podnikání…

Druhý prvek, který je klíčový, je začít něco dělat. 9 krát si nabiješ čumák, ale po desáté se to podaří. A současně lidé, kteří hledají schopné lidi si tě všimnou a nabídnou Ti příležitosti, na které ty budeš připravená – budeš chtít něčeho dosáhnout a nebudeš se bát výzev.

Jako zaměstnanec bez úžasného CVčka máš samozřejmě velice těžkou výchozí pozici, ale časem to přijde. Dělej všechno proto, aby si byla vidět, aby si věci dotahovala (a ukončovala to co nefunguje nebo po dvou letech dřiny nepřináší ovoce).

Knihy co doporučuji:

  • 4hodinový pracovní týden od Tima Ferrise (užasný návod na sebeorganizaci)
  • So good they can’t ignore you (Cal Newport tusim)
  • Bohatý a Chudý Tata od Kyiosakiho (taková ekonomika pro začátečníky)

Kdykoliv budeš na křižovatce, piš, poradím.

V ten den mi bliklo a já začala spřádat plány na nový směr.

V rozhovoru jsem se zeptala na digitální nomádství, fotobanky, pasivní příjem a vlastně jak být lepší.

Trochu jiná kancelář.
Trochu jiná kancelář. Zajímá vás, jak může vypadat typický pracovní den na Bali? Přečtěte si rozhovor s blogerkou Juli alias Lifeisbetterinbikinis.cz 

Víťo, po těch dvou letech, napsal by jsi mi svojí radu stejně, jako tenkrát?

Bylo by to pořád stejný. Možná bych ještě zvýraznil tu důležitost dát o sobě světu vědět v dobrém světle a dostatečně autenticky. Protože kvalita, spolehlivost a schopnost komunikovat se cení a jsem přesvědčený o tom, že se časem “investice” vrátí násobně.

Jak jsi se dostal k digitálnímu nomádství?

Heh. Nedostal jsem se k němu. Nomádství se dostalo ke mě. Když jsem začínal cestovat po Evropě a světě, tak jsem také současně budoval kariéru a rozjížděl roztodivné firmy a projekty. A ty člověk moc nechce odkládat a tak se práce propojila s oddechem. Až po letech se tomu začalo říkat digitální nomádství.

Pamatuješ si na svojí první nomádskou cestu mimo ČR?

Pokud bychom nomádství definovali jako práci a oddech v jednom, tak to bylo někdy okolo roku 2010 nebo dříve. Jezdil jsem často autem na delší výlety po Evropě a přitom už nebylo tak snadné vypnout telefon a počítač na několik týdnů v řadě.

Čemu jsi se věnoval po škole, byla to hned grafika?

Když přeskočím pomoc rodičům v rodinném vinařství, tak ano. Začínal jsem jako brigádník na brněnském výstavišti. Polepovali jsme se spolužákem stánky reklamní grafikou na každém veletrhu co se tehdy konal. Takže přes týden škola a jednou za měsíc o víkendu 12-16 hodin šichty. Hrozně nás to s Ondrou tehdy bavilo.

Výhoda cestování s karavanem: zakotvíte kdekoliv a potom už jen s autem můžete prakticky kamkoliv.
Výhoda cestování s karavanem: zakotvíte kdekoliv a s autem pak můžete kamkoliv.

Všimla jsem si, že tvá manželka vlastně už také nomádí, to je super. Inspiroval jsi jí právě ty? Jaké služby nabízí?

No, inspiroval, to bych neřekl. Nedal jsem jí moc na výběr a barvitě vylíčil o co všechno přijde, když se vrátí do práce od devíti do pěti. Celkem snadno podlehla. Teď už má několik klientů, pro které pár hodin denně pracuje na dálku. Dělá málo známou pozici, virtuální asistentku. Je člověk, který zařídí a vyřídí vše na co někdo s vyšší hodinovkou nemá čas. Od telefonování, emailování, přes aktualizaci WordPress stránek a práci s Excelem.

Tenkrát jsi mi poradil, ať si pro svojí cestu a vlastně i životní styl nomáda vytvořím tzv. fuck of rezervu, jakýsi finanční polštář. To jsem taky udělala. Teď by mě zajímalo jaké jsou podle tebe 3 nejlepší možné cesty pasivního příjmu do rozpočtu digitálního nomáda?

Perfektní. Ta rezerva, to je původně nápad z knihy Tima Ferrise – 4-hodinový pracovní týden. A je to psychologicky perfektní cesta jak se vytrhnout ze životní rutiny, z krysího závodu. Pasivní příjem je na druhém konci této cesty, je to svytý grál svobody. Sám na tom pracuji na několika frontách a rozhodně se ještě nepokládám za člověka “za vodou”. To co konkrétně dělám jsem popsal v článku Jak přicházejí volnonožci o peníze.

Při tvorbě contentu někdy používám nabídku fotobanky. Tedy spíš ten obsah, který je zdarma. Určitě každý cestovatel má plný disk z fotek. Fungují fotobanky ještě jako možný boční příjem do kapsy? Nebo už dávno ne?

Pro mě už dávno ne. Ale s okrajovým tématem se dá probojovat. Rozhodně už to není tak, že by si člověk vykřesal z fotobanky celou výplatu. Já v nejlepších letech měl příjem z fotobank asi 40 tisíc měsíčně a teď dělají sotva 15 tisíc. Není to špatné, ale potenciál už to pro mě nemá.

 Jaký příjem fotobanky dokážou v dnešní době generovat?

Já pracuji s odhadem $0.25 měsíčně za dobrou fotku a $0.5 až $1 měsíčně za dobrou ilustraci. Ale záleží jaké je téma a kvalita práce. V čase to navíc klesá, protože se všichni autoři vzájemně ředíme a materiál časem stárne.

Na internetu jsem četla, že grafikem se člověk nerodí, ale stane. Pokud bych do toho chtěla jít, stačí mi moje odhodlání a špetka smyslu pro kreativitu nebo v tom je i něco dalšího?

Záleží na věku a odhodlání. Vypracovat schopnosti stojí nějaký čas a pokud už je člověk zapiklený v jiných věcech, tak bude v oboru grafika možná dost dlouho bojovat, než to bude mít ekonomicky smysl. Doporučuju spíš lehký odklon od toho co člověk dneska dělá. Dobře o tom mluví kniha So Good They Can’t Ignore You od od Cala Newporta.

Myslím si, že lidi na počátku přechodu na volnou nohu hodně řeší své finanční ohodnocení. Na začátku nejčastěji hodinovou sazbu. Jasně, každý musí znát svojí cenu a úroveň zkušeností. I tak by měl zajímal tvůj názor a vezmu to na sebe. Jakou cenu by si měl/mohl  fakturovat nadšený začátečník s nějakými základními zkušenostmi? A později?

Začátečník spíše podhodnocenou hodinovku, aby snáze získal zakázky a současně nepůsobil jako předražený a neschopný amatér. A časem hodinovku zvedat podle rostoucí poptávky. Rozhodně bych nešel pod 150 Kč na hodinu ať už je to jakákoliv práce s počítačem. Nejčastěji se na volné noze fakturuje od 200 do 800 Kč za hodinu.

Momentálně jsi jednička ve svém oboru. Jaké byly tvé začátky na volné noze?

Díky, ale jednička určitě nejsem. Dřu a jsem pečlivý, ale jsou okolo mě větší dravci, kteří střílí špeky u kterých mi padá čelist a smekám klobouk. Začátky byly snadné, hlavně proto, že internet měl doma jen málokdo, takže stačilo vystavit nabídku a poptávky začaly chodit.

Změnilo cestování tvůj po pohled na život? Mělo to nějaký vliv?

Zásadní vliv. Do života přibylo více klidu a smyslu. Více poznání, že malé domácí malichernosti nemá smysl řešet. A že věcí máme až moc a je potřeba se jich aktivně zbavovat, jinak samy o sobě žerou čas (údržba, oprašování, přesouvání, stěhování). Nevím jestli za to může přímo karavanové cestování, ale jíme zdravěji, máme méně věcí, více si užíváme každý okamžik a více si ceníme toho momentu, toho času, který nám byl dán a kterého už mnoho nezbývá.

Co Tě žene dopředu?

Dobrá otázka, díky za ni! Řekl bych, že neutuchající touha se zlepšovat, bojovat o lepší zítřek a když se to podaří tak část toho úspěchu předat dál. Ať už ve formě peněz neziskovkám, nebo ve formě času s rodinou, nebo třeba ve formě psaní článků, které mění a zlepšují životy čtenářů. Chci za sebou vidět výsledky a když se ohlédnu dozadu, rád vidím pozitivní vývoj. To mi dává smysl do života.

Jízda autem.
Jízda autem.

Na internetu je spoustu článků o výhodách a nevýhodách volnonožců. Většinou se jedná o subjektivní pohled daného člověka.. Jak to vidíš ty? V čem vidíš hlavní výhody  a jaká je i nějaká nevýhoda?

To je téma na seriál článků. Já jsem na volné noze spokojený a přestože jsem občas byl zaměstnancem vlastní firmy, tak si volnou nohu užívám nejvíc. Život je takový autentičtější, člověk nese plnou měrou jak úspěchy, tak průšvihy a není mezi tím žádný filtr ani není koho třetího vinit za vlastní neschopnost.

Je pro práci freelancera důležité mít vlastní webové stránky pro sebeprezentaci, nebo dokonce věnovat se aktivně vlastnímu blogu?

Rozhodně. Je to snad to první co je potřeba udělat, když už člověk má nějakou expertizu a chce ji začít prodávat. Čím lépe takový marketing udělá, tím bývají lepší výsledky. Je to však běh na dlouho. Výsledky přijdou v horizontu měsíců až let.

Přibližně před dvěma lety jsi sdílel na FB příběh o rybáři, pamatuješ si?  Já jsem ho hned musela sdílet. Jak s tebou rezonuje hlavní myšlenka?

Pořád stejně. Dalo by se říct, že tím rybářským příměrem mám protkaný celý život. Snažím se nenadřít se tam, kde to pak spálí nějaká procesní věc. Třeba ježdění do práce autem, které žere čas a peníze a přitom smyslem té každodenní cesty je, abych peníze naopak vydělal. Takže do práce nejezdím a místo schůzek si dám raději s klienty Skype call.

Jeden burzovní makléř stál na molu u jedné malé mexické rybářské vesničky a pozoroval,
jak jedna rybářská loďka s místním rybářem na palubě přiráží k molu.
Loďka byla plná obrovských tuňáků.
Makléř pogratuloval rybáři k jeho bohatému úlovku a zeptal se ho, jakou dobu k tomu úlovku
potřeboval.
Mexičan odpověděl : “ Jenom pár hodin. Šlo to rychle.“
Na to se jej makléř zeptal, proč tedy nezůstal na moři déle, aby ulovil ještě více ryb.Mexičan mu
odpověděl, že mu tyto ryby stačí pro obživu celé jeho rodiny na celý týden.
Makléřovi to ale nestačilo a ptal se dál : „No ale co pak děláte zbytek dne.“
Mexický rybář odvětil: “ Pořádně se ráno vyspím, pak si jdu trochu zachytat s prutem, hraju si s
mými dětmi, po obědě si užiju siestu společně s mojí manželkou Marií, pak jdu na procházku do
vesnice, dám si tam v hospůdce skleničku vína a zahraju si na kytaru s přáteli.. Jak vidíte mám
naplněný život.“
Burzovní makléř namítnul :
„Jsem absolventem Harvardské univesity a mohl bych vám trochu pomoci.. Měl byste delší dobu
lovit ryby, nalovit jich víc a z výtěžku si koupit větší loď.
S větší lodí a větší posádkou vylovíte příště více ryb a budete si moci postupně kupovat další lodě až
vám vznikne celá rybářská flotila.
Potom -místo abyste ten úlovek prodával nějakému překupníkovi- můžete jej prodávat přímo do
zpracovatelské fabriky a později můžete postavit nebo koupit vlastní fabriku na zpracování ryb.
Můžete pak kontrolovat lovení, zpracování I prodej ryb. Všechno budete mít pod kontrolou.
A můžete pak tuhle zapadlou vesnici opustit a přestěhovat se třeba do Mexico city, do L os Angeles
nebo dokonce do New Yorku., odkud pak můžete celé vaše imperium řídit.“
Mexický rybář se nesměle zeptal : „A jak dlouho by to asi tak trvalo?“
Makléř odpověděl. “ No asi tak 15 až 20 let.“
A mexičan se ptá dál:: „A co pak ?“
Burzovní makléř se zasmál a pravil : „Pak přijde to nejlepší.. Až bude na to doba zralá, můžete jít s
vaším podnikem na burzu, jako akciová společnodst.Vaše podíly prodáte a budete mooooc bohatý.
Vyděláte na tom miliony.“
Mexičan nevěří : „Miliony? .. a pak?“
Makléř povídá . „Potom můžete přestat pracovat. Přestěhujete se do malebné rybářské vesničky na
pobřeží, ráno se budete moci do sytosti vyspat, sem tam si jít zarybařit, hrát si s vašimi dětmi kdy se
vám zachce, budete si užívat siesty s vaší paní, večer si dopřejete skleničku dobrého vína, půjdete si
zahrát s kamarády na kytaru….“
Zdroj: http://rj-fluke.blog.cz
 

Nevím, jak velká konkurence ve světe online marketingu je, ale určitě každým dnem roste.  Co děláš ty konkrétně proto, aby jsi byl vždy o krok na před a držel tempo s konkurencí na trhu? Jak na sobě pracuješ?

Tak hlavně dodržuji termíny a sliby. Málo se o tom mluví, ale spolehlivost běžných lidí není taková jak se navenek zdá. Napovídat se toho dá hodně, ale něco opravdu udělat je skoro vyšší dívčí. Takže ti úspěšní mají primárně jednu velkou výhodu – umějí si zamést před vlastním prahem a nebojí se podívat na sebe do zrcadla a začít se měnit. Jde to těžko, ale je to pro další úspěch klíčové.

Prozradíš mi nějaké tvé další plány?

Plány mám jednoduché. Optimalizovat práci, příjmy a výdaje tak abych mohl rozbalit lehátko na pláži. A do drinku si dát paraplíčko. Na nic nemyslet a jen tak se kochat sluncem a šuměním vln. A  práci dělat pro zábavu, pro vlastní naplnění, pro pomoc lidem na kterých mi záleží. Nejsem od toho daleko, takže s chutí do toho a půl je hotovo!

Víťo, děkuji za Tvou ochotu!

Kde můžeš Víťu sledovat?

Líbil se Ti rozhovor? Podpoř stránku svým palcem  na Facebooku.

Přečti si dál: „Najdi si podporu a nebuď v tom sám“ – rozhovor s Lucií Carthy

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *